Opak je pravdou

Odjakživa jsem vnímala, jak moc prostředí ovlivňuje to, jak se cítíme. Už jako dítě jsem měla potřebu měnit a upravovat prostor kolem sebe. Možná i proto, že jsem neměla možnost kupovat nové věci a musela jsem vycházet z toho, co doma bylo. Používala jsem to, co jsem našla – ve sklepě, u známých, někdy i věci, které už jiní nechtěli. A zkoušela jsem, co s nimi jde udělat. Postupně jsem si začala všímat, že nejde o to, kolik toho máme, ale jak s tím pracujeme. A když jsem přišla k někomu domů, často jsem viděla, že stačí věci jen jinak přeskládat – a prostor najednou působil úplně jinak. Příjemněji. Klidněji. Přirozeněji. Často mi lidé říkali, že se jim doma nelíbí, že by potřebovali něco nového – kuchyň, nábytek nebo celý prostor. Jenže na to neměli čas ani peníze. A přitom se pokaždé ukázalo, že když se využije to, co už mají, věci se zjednoduší a jinak uspořádají, najednou to začne fungovat. Bez velkých změn. Bez zbytečných nákladů. A hlavně tak, jak potřebují a jak se jim to líbí. Často děláme věci tak, jak si myslíme, že by se měly dělat. Snažíme se víc, tlačíme víc, přemýšlíme víc…a stejně to nefunguje. A přitom velmi často platí, že opak je pravdou. Když věci zjednodušíme, zpomalíme a začneme je dělat jinak, najednou začnou fungovat. Ne víc. Ale jinak.